V bývalé československé republice převyšoval chov teplokrevných koní nad chovem cladnokrevníků. V podstatě byl chován těžší jezdeckotačný český teplokrevník se slinějším podílem krve oldenburské a východofríské. Také se choval ušlechtilejší, moravský teplokrevník. Všichni teplokrevníci patřili k všestranně výkonostním typům.
Různé vlivy:
České země a Slovensko leží na průsečíku mnoha cest, kudy se už v pravěku ubírali obchodníci a válečníci různými směry a s různými koňmi. A ani politické události nezůstaly bez vlivu na vznik a vývoj koní v této oblasti. kolem 1900 byly české země součástí Rakouska a Slovensko patřilo Maďarsku. Následkem toho se zákledem chovu skoro všude stala především teplokrevná plemena: Furioso, Nonius a Girdan. K zušlechtění resp. k zvýšení mohutnosti těchto plemen se mezi 19. a 20. stoletím dováželi oldenburští a východofríští hřebci; později pak hannoverští nebo anglonormanští koně. Nesplnili ale očekáváním a tak se chov začal doplňovat taky anglickými plnokrevníky i polokrevníky. Výběrem z tohoto složitého souboru vznikl český teplokrevník.
Typické vlastnosti:
Čeští teplokrevníci jsou koně s doubrou pevnou tělesnou konstrukcí a proměnlivou mechanikou pohybu. Mají dobrou povahu, jsou vytrvalí, skromní a poměrně nenároční. Původně sloužili jako armádní jezdečtí koně a byli skutečně všestranní. Nyní se ale v chovu prosazuje spíše jezdecký typ. Ale přesto je stále ve vývoji a dál se šlechtí.
| POPIS PLEMENE |
| Výška: | 163-168 cm v kohoutku, někdy i více |
| Zbarvení: | Hnědáci a ryzáci, ostatní zbarvení jen vzácně |
| Stavba těla: | Ušlechtilá hlava, štíhlý krk, mohutný trup,malá kopyta, svalnatá záď, široký hřbet |